Komentář Karla Kotouna, senior konzultanta v oblasti finančních služeb Accenture ČR
Praha, 21. července – Globální oteplování je bezesporu klíčovým tématem 21. století a týká se každého z nás. Přesto je stále problém dospět k jednotnému vysvětlení klíčových faktorů, které ovlivňují zvyšování nebo snižování množství skleníkových plynů v atmosféře. K jednotnému porozumění nepřispívá ani nepřeberné množství standardů vykazování „uhlíkového účetnictví“, někdy označovaných také jako čtvrtý výkaz (po rozvaze, zisku a ztrátě, peněžních tocích).
Standardy jsou spravovány a vytvářeny několika předními světovými organizacemi jako CDP, CDSB, GRI, IIRC, SASB, a dále jsou tu vládní standardy jako SECR ve Velké Británii. Tato mnoholičnost standardů znamená, že společnosti si mohou vybrat takový standard, který jim více vyhovuje. Navíc to také zvyšuje složitost porozumění běžné věřejnosti o tom, která společnost je více udržitelná, jelikož nelze standardy mezi sebou jednoduše porovnávat.
Na druhou stranu, všechny přístupy využívají podobné charakteristiky, a to tzv. vnořené a dynamické materiality/věcnosti . Věcnost/materialita v tomto ohledu kvantifikuje skutečný dopad aktivit společností na životní prostředí. Dochází tak k oceňování externalit na třech různých úrovních: dopad na životní prostředí po celém světě, vliv na business model firem, dopad finanční projevující se ve finanční rozvaze jednotlivých firem.
Právě tato podobná východiska vedla přední organizace k dohodě na sjednocení přístupu k reportingu do jedné společné struktury. Ta zahrnuje popsání cíle a účelu, zveřejnění informací o udržitelnosti a samotnou prezentaci a zveřejnění daného projektu.
Proč jde o tak důležitý milník? Aby lidstvo dokázalo zvítězit v boji se změnou klimatu, jsou zásadní dvě věci. Za prvé obecné znalosti o faktorech, které působí na změnu klimatu, a o tom, jak je ovlivnit. Včetně způsobů, jak zachycovat uhlík, jako například metodou přímého zachycování z atmosféry (Direct Air Carbon Capture). Za druhé pak zajištění dostatečného množství spolehlivých údajů k tomu, aby bylo možné dělat informovaná a racionální rozhodnutí o způsobu snižování množství uhlíku a ekvivalentů uhlíku, které vypouštíme do atmosféry.
Výše uvedené sjednocení reportingu řeší především druhý bod, tedy transparentnost dat. V případě prvního bodu je to složitější, a k jeho řešení bude třeba rozvíjet obecné znalosti o životním cyklu uhlíku a jiných skleníkových plynů na naší planetě u široké veřejnosti, včetně zahrnutí této problematiky do školních osnov.
